Inception
Tak jsme se dočkali. Jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku vstoupil do našich kin. Režisér Christopher Nolan patří mezi nejuznávanější režiséry současnosti. Dokáže nejen vydělat velké peníze, ale uspokojit i fanoušky a kritiky zároveň. Jeho předchozí opěvovaný film „Temný rytíř“ mě dodnes nechává trochu chladnou. Za špičku v Nolanově tvorbě jsem až do teďka považovala „Dokonalý trik“. Správně říkám do teďka. Inception (nebudu používat ten česká název, protože, věřte, distributoři tady hodně přestřelili) byl pro mě mimořádný kino zážitek. Pro mě se stal nejlepším Nolanovým filmem, který se tak blížil dokonalosti. Bohužel pár kroku k dokonalosti mu přece jen chybělo, ale hezky popořádku.
Dom Cobb (Leonardo DiCaprio) se živí kradením myšlenek a ve svém oboru je naprostá špička, jenže to z něj udělalo uprchlíka, který má zákaz vrátit se do USA a za svou rodinou. Když mu pak přichází nabídka na úkol, po jehož splnění by se mohl vrátit za rodinou, okamžitě přímá. Jenže tentokrát nepůjde o kradení nějaké myšlenky, ale o vnuknutí myšlenky. Cobb tak musí sestavit svůj tým, který se pokusí o něco, co ještě nikdy nikdo neudělal. Tady nejde jen o jeden sen, ale aby někomu mohli vnuknout myšlenku je potřeba snu ve snu.
První hodina je plná vysvětlování, které probíhá převážně při zaučování Ariadne (Ellen Page), je tady vážně velké množství informací a nejde vše vstřebat napoprvé. Nolan to však dělá až s neuvěřitelným údivem všechno tak přehledně, první hodinu možná budete s tím přívalem informací trochu rozčarovaní, jenže pak to všechno do sebe začne úžasně zapadat. Nolan mě vtáhl do filmu, nudit se nebudete ani chvilku, neměla jsem ani sebemenší potřebu podívat se na hodinky.
Po sestavení týmu může akce začít. A tady začíná nekončící jízda, kde Nolan ukazuje své mistrovství. Propojuje hned několik realit zároveň a to tak, aby se v tom divák neztratil a to je velmi obdivuhodné. Jelikož jsme ve snu, tak je zde možné prakticky všechno (otáčející se města, žádná gravitace…), po vizuální stránce film nemá chybu, navíc zde uvidíte několik originálních skvělých nápadů a to se vždy cení.
Když se film dostal do třetí úrovně snu, tak ano, konečně se dostavilo. To příjemné mrazení v zádech a husí kůže. Ten pocit jsem už dlouho u filmu nezažila. Navíc jsem se přistihla (a to vážně myslím doslova) s otevřenou pusou. Scéna v hotelu je něco nevydaného a skvěle natočeného. Hodně jsem četla, že se to srovnává s Matrixem, hmm, možná trochu, ale opravdu trochu, tato scéna na mě neskutečně zapůsobila a považuji ji za vrchol filmu, už jen kvůli ni se musím na film vydat do kina znovu. Dále jsem si zamilovala ten brilantní střih všech realit najednou. Husí kůže se zde dostavila po druhé, samozřejmě tady na tom má velkou zásluhu hudba Hanse Zimmera, která vytváří tu správnou atmosféru.
Říkáte si, že je tato recenze plná superlativů, tak proč dole není hodnocení 100%? Odpověď jednoduchá. Emocionální stránka filmu. Bohužel se mě ani trochu nedotklo jedno z nejdůležitějších témat filmu a tím je vztah Cobba a jeho ženy Mal. Nolan se snažil na diváka emocionálně zapůsobit, bohužel u mě se mu to nepovedlo. Emocionálně na mě zapůsobilo až posledních 5 minut. To je první mínus filmu. Druhé je to, že snad je to poprvé, co Nolan nevytasil s něčím šokujícím. Když si vzpomenu na jeho dva předchozí filmy (Dokonalý trik, Temný rytíř), kde si vždy s divákem jakoby pohrával a nakonec přišel s něčím, co naprosto celý film otočilo. Tady to chybí. Normálně by to nevadilo, jenže tohle je film o snech a snech ve snech, takové téma si přece možná zasloužilo vyústit v něco více a nepředvídatelného (to byl můj první dojem, čím více nad filmem přemýšlím, tím méně mi to vadí, uvidím při druhé projekci v kině). Samozřejmě Nolan chce na konci nasadit trochu divákovi brouka do hlavy a s jednou věci šokovat, jenže pozornější diváci tohle tuší už od začátku. Nolan to tak chtěl, natočil svůj vysněný projekt a to, že mě nešokoval konec? Kašlu na to. Za to si můžu sama, že jsem od Nolana záměrně pořád čekala nějaký podraz a boudu na diváka. Vždyť jsem byla zařezaná do sedačky, na několik scén jsem zírala s otevřenou pusou, mrazilo mě v zádech, dostavila se husí kůže, celý večer a noc jsem nad filmem musela přemýšlet a to je mi snad málo? Ne. Inception je pro mě jeden z nejlepších sci-fi, co jsem kdy viděla, rozhodně si to chystám zopakovat v kině ještě jednou a Vám radím se do kina vydat co nejdříve. Jedná se rozhodně o nejlepší film tohoto léta.
P.S: Z osazenstva u mě vyhrála postava ztvárněná Josephem Gordonem-Levittem, možná pro to, že je právě on hlavním aktérem zmiňované hotelové scény, ale možná také díky jeho neodolatelnému charisma. Hereckou stránku filmu v této recenzi ani nekomentuji, protože se stačí podívat na obsazení a je Vám jasné, že tady být špatné výkony ani nemohly.
Hodnocení: 90%